Babička
Bude to 6 týdnu, co se snáma rozloučila naše milovaná babička. Její celoživotní motto bylo starat se o rodinu.
Týden po babiččině smrti, den po pohřbu a v den, kdy ji zpopelnili jsem měla sen, že spím a někdo mě tahá za nohu a volá na mě jménem. Prudce jsem se zbudila, byl krásný sluneční den a babička stála u mě u postele a šeptala: „Pojď se mnou dolů, potřebuji s tebou mluvit.“ Byla jsem šťastná, že ji vidím a ptala jsem se, zda je v pořádku, věděla jsem, že je po smrti. Říkala, že je teď spokojená, je v pořádku a že potřebuje se mnou mluvit.
Sešli jsme tedy a babička mě poprosila, že potřebuje se mnou vybrat fotku na hřbitov. Seděly jsme na gauči a prohlížely fotky. Našly jsme pár, co by se hodily a babička mi ukázala jednu a říká: „co takhle tuhle“. Zdálo se mi, že je na ní moc mladá (bylo ji tam teprve 16 let), ale babička byla spokojena. Když jsem ji ukázala jinou, říkala, že ji nechce, tehdy měla roztrhané šaty. Potom se na mě podívala a říkala: „Pamatuj si, tuhle chci! Já už musí jít. Ahoj.“ Potom odešla směrem do kuchyně a zmizela mi v velké žluté září….. Vtom jsem se probudila s velkým pocitem spokojení, že je babička v pořádku a hned jsem usnula.
Na tom snu nemusí být zase nic tak zvláštního, prostě nervy pracovaly a já věřím na nadpřirozeno a mohla jsem si to vsugerovat. Jenže…..
V tu stejnou noc mému strýci, babiččině synovi, se zdál sen, že babička, podotýkám u něj doma, chodila nervózně po obýváku a říkala mu, že nemůže zbudit Svatunku (mou mamku), že se bojí ať nezaspí…. A zmizela…. Můžou to být taky nervy, nebo se babička chtěla spojit s mamkou a nešlo jí to, třeba jen mamka nespala správně.
A do třetice všeho dobrého a zlého, noc po těchto snech, další….. má sestra. Babička stála u její postele a hladila ji po tváří a volala: „Klapustynko…“, tak nám říkala, když jsme byly malé a upovídané….. Ten okamžik byla vzhůru a šílenou úzkostí a brekem. Od té doby se léčí na vysoký krevní tlak.